Kateřina Navrátilová

Rodiče s námi odmalička hodně zpívali a rok potom, co jsme se z Prahy přestěhovali do středních Čech, jsme postupně všichni (jsme čtyři sourozenci) začali zpívat nejdřív v dětském a později ve smíšeném sboru při ZUŠ v Českém Brodě. Časem se do sboru přidala i maminka a táta nás vždycky chodit podporovat na koncerty. Měli jsme v zušce štěstí na skvělé učitele a nadšeného sbormistra. Vánoční koncerty, letní koncert v Kouřimi i prázdninové soustředění pro mě vždycky byly vrcholem roku a moc ráda na ně vzpomínám. Často jsme se věnovali barokní nebo i starší hudbě a možná proto mám zvláštní zálibu v polyfonii.

Po maturitě jsem začala studovat v Praze a na zkoušky sboru jsem už nestíhala dojíždět. Krátce jsem korepetovala v Bach collegiu Praha a tu a tam jsem si se sborem i zazpívala, jedním z nejúžasnějších sborových zážitků vůbec pro mě bylo, když jsme zpívali Bachovu kantátu Ein feste Burg ist unser Gott. Pak jsem ale odjela na Erasmus a po návratu už jsem se do sboru z časových důvodů nevrátila.

Před pár lety jsem začala učit na klavír a i když mě to moc baví, je to práce, od které se někdy potřebuju odreagovat. Postupně jsem si víc a víc uvědomovala, jak mi sborové zpívání chybí. Letos v zimě jsem se někde na internetu dočetla, že Vocalica shání zpěváky do altu. A tak jsem tady a každý týden chodím na zkoušky načerpat energii a užít si společné zpívání.