Štěpánka Švejdová

Uplynula už spousta let, co jsem jako dítě ve druhé třídě ZŠ vstoupila do světa, který se tak trochu stal mým osudem. Začala jsem chodit do sboru… Mnoho let jsem chodila do dětského sboru, který se časem stal velkým tělesem. Jak čas plynul, došlo k jistým změnám a v roce 2001 se začala psát nová historie, zcela nového sboru, který jsme založili a nazvali ho Vocalica.

Následující léta byla zprvu aktivní, plná plánů a nadšení, které se však vytratilo, a v roce 2006 hrozilo sboru zaniknutí. V ten moment jsem se do toho vložila a začal můj boj s větrnými mlýny. Několikaměsíční zápas s nepřízní osudu se vyplatil – Vocalica ožila.

Ve sboru jsem se již jako dítě uhnízdila v altu, což mi plně vyhovovalo – druhé hlasy jsem si odjakživa vymýšlela ke všemu. Pole mé působnosti se posléze rozšířilo i na druhý alt a pak dokonce na tenor. S oblibou říkám „jak hluboko jsem klesla“. V našem jedinečném ženském tenoru jsem velmi spokojená, zvláště po boku mé milé kamarádky Zuzky.

Kromě pěveckých povinností jsem sbormistryní, mám na starosti organizaci našeho fungování, finance, propagaci, zařizuji koncerty, pečuji o naše internetové stránky, sociální sítě apod.

Jsem člověk, který tomu, co miluje, věnuje maximum času a energie. Hudba je můj život a nedokážu bez ní žít, je to kyslík pro moje srdce a duši. Nedovedu si představit úterní večery bez zkoušky a to, co člověk prožívá při sborovém zpívání, nelze ničím nahradit.