Štěpánka Švejdová

Uplynula už spousta let, co jsem jako dítě (druhá třída ZŠ) vstoupila do světa, který se tak trochu stal mým osudem. Začala jsem chodit do sboru… Spoustu let jsem chodila do dětského sboru, který se časem stal velkým tělesem s mnoha sekcemi. Jak čas plynul, došlo k jistým změnám a v roce 2001 se začala psát nová historie, zcela nového sboru, který jsme založili a nazvali ho Vocalica.

Následující léta byla zprvu aktivní, plná plánů a nadšení, které se však vytratilo a v roce 2006 hrozilo sboru zaniknutí. V ten moment jsem se do toho vložila já a začal můj boj s větrnými mlýny. Několikaměsíční zápas s nepřízní osudu se vyplatil – Vocalica žije. Nemohu dostatečně slovy popsat radost a vděčnost členům sboru za to, že se díky jejich zájmu a aktivitě podařilo Vocalicu zachránit.

Ve sboru jsem se již jako dítě uhnízdila v altu, což mi plně vyhovovalo (druhé hlasy jsem si odjakživa vymýšlela ke všemu, snad i k troubení aut). Tato pozice mi vydržela dodnes, ale pole mé působnosti se rozšířilo i na druhý alt a dokonce na tenor. S oblibou říkám „jak hluboko jsem klesla“.

Kromě pěveckých povinností jsem sborovou sbormistryní, mám na starosti organizaci našeho fungování, finance, propagaci, zařizuji koncerty, pečuji o naše internetové stránky, sociální sítě apod.

Jsem člověk, který tomu, co miluje, věnuje maximum času a energie. Hudba je můj život a nedokážu bez ní žít, je to kyslík pro moje srdce a duši. Nedovedu si představit úterní večery bez zkoušky a to, co člověk prožívá při sborovém zpívání, nelze ničím nahradit.